Bank, Hudec, Valenta - Šumperk by možná tyhle slavné rodáky neměl, kdyby tu lyžování v minulosti tak nezakořenilo. A za to vděčíme jednomu divoce vyhlížejícímu šumperskému zubaři.

Oskar Gutwinski (nar. 1873 v Osoblaze) vystudoval medicínu ve Vídni, v Berlíně si dodělal zubařskou specializaci. Poté se přiženil do Šumperka a otevřel praxi. Byl zastupitelem i radním, ale jako milovník hor se především stal průkopníkem lyžování na severu Moravy.

V té době, jak docela věrně popisuje film Krakonoš a lyžníci, zakoupil v Krkonoších hrabě Harrach svým lesníkům první ski. V Jeseníkách Gutwinski pořádá na Červenohorském Sedle a ve Starém Městě první kurzy. Učí tzv. lilienfeldskou školu, kdy se kopce sjíždí s jednou dlouhou holí. Tento styl byl později nahrazen stylem švédským s dvěma holemi. Lyžníkům se nelíbilo především brždění, kdy se dlouhá hůl zapřela mezi nohama.

Pro jeho sjezdové umění se mu říkalo Rychlý Oskar a byl to právě on, kdo už v roce 1908 vyznačil tyčemi první zimní trasy, které využíváme dodnes - z Ramzové přes Sedlo na Praděd a ze Starého Města na Kralický Sněžník.

Když mu kníže Lichtenštejn nabídl, aby se stal jeho dvorním zubařem, Gutwinski toto privilegium vyměnil za možnost volného pohybu v knížecích lesích. Mohl tak projít celé Jeseníky po místech, kam se tehdy běžní smrtelníci nedostali.

Pak přišla první světová válka. Gutwinskeho volba zbraně byla jasná. Ve čtyřiceti se dobrovolně přihlásil jako lékař k lyžařskému pluku. Prošel Karpaty, rok strávil v ledové jeskyni ve svazích Marmolady v italských Alpách. Z války se vrátil transportem z italského zajetí, s mnoha vyznamenáními, s podlomeným zdravím, neschopen dále vykonávat zubařskou praxi.

A tady začala další fáze jeho pionýrského úsilí. Pronajmul si Lichtenštejnovu chatu na vrcholu Kralického Sněžníku. Původně za účelem strávení klidného stáří. Chatu nejdřív zrekonstruoval a pak z ní udělal vyhlášený horský hotel. Začal zde chovat bernardýny, postavil meteorologickou stanici, objevil a popsal několik dosud neznámých horských rostlin. Jeho manželka se starala o vysoký standart gastronomie a služeb, Rychlý Oskar jezdil na přednášky do velkých měst, kde propagoval zdejší hory a lyžování. V té době nebylo možné získat v hotelu rezervaci dříve, než na další sezónu. Stálí hosté se rekrutovali také z uměleckých kruhů. Gutwinski se stal patronem uměleckých mládežníků, sdružených ve spolku “Jesch”. Jejich společenské večery na vrcholu Sněžníku svou pověstí přesáhly hranice regionu. Název se původně odvozoval od jejich oblíbené písně “V ještědském údolí kvete šeřík”. Spolek však toužil po nějakém symbolu, který lépe odráží místo, kde se scházejí. Při jednom z večírků došli jeho členové k tomu, že “Jesch” zní jako když kýchá slon. A tak se na vrchol Sněžníku dostala soška slona, se kterou má každý Šumperák aspoň jednu fotku.

V roce 1932, kdy byla soška vztyčena, Rychlý Oskar zemřel. Československé úřady mu nikdy neudělily státní občanství. Domnívaly se, že opustil zubařskou praxi a přesunul se na Sněžník ne z lásky k horám, ale proto, že zde chtěl provozovat špionáž.

V roce 1971 byla chata srovnána se zemí. V současnosti se na polské straně připravuje její obnovení. Tak ať to klapne!

Jesch!

Radek Auer

text i fotografie publikovány se souhlasem autora

 

Tyto stránky jsou originálním produktem autorky, horami, lesy a loveckými chatami posedlé, 
NESLOUŽÍ KE ZPROSTŘEDKOVÁNÍ UBYTOVÁNÍ.
Zprostředkovatelem ubytování na chatách ve svém vlastnictví jsou Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Více informací zde: eshop.alsol.cz/

Zdeňka Jordanová