Zemřela  naše výborná kamarádka Magda

Zemřela naše výborná kamarádka Magda
V úterý 30. 6. 2020
v 19:20 odeslala Zdeňka
Jordanová, sestra Magdy
Zmrhalové, maily tohoto
znění:
Milí přátelé, bohužel
vám musím sdělit velmi
smutnou zprávu. Moje
sestra Magda dnes ráno
zemřela. Pokud byste se
s ní chtěli rozloučit nejen
ve svém srdci, připojuji
parte.
Zdena Jordanová
Zdeni, jsem z té zprávy v šoku... Přijmi prosím moji upřímnou soustrast. Pavel
Včera do takéhoto prostredia pod Zadný Gerlach kde som pri svišťoch bivakoval 2 dni,
dostával tie najsmutnejšie smsky. Pozdravujem všetkých a ďakujem Palo
Správa nás zaskočila a zarmútila. Ešte nedávno sme spolu komunikovali. Podporila naše
aktivity za záchranu Jaloveckej doliny. Bola vždy ochotná poradiť a pomôcť s problémami
s ochranou prírody. Určite je to veľká strata pre najbližšiu rodinu, ako aj pre prírodovedu.
Prijmite úprimnú sústrasť. S pozdravom Milan.
Je to strašne smutná správa, bude nám všetkým chýbať!! S pozdravom Milan
2
Jsme ohromeni. Něco takového nikdo, kdo Magdu znal, nečekal. Byla stále a naplno aktivní a
tvůrčí, i když ji bylo 59 let. V únoru ještě proháněla kilometry na běžkách a tehdy si poprvé
postěžovala na nějakou stísněnost. V březnu jí lékaři indikovali rakovinu. Milena a Jura
V roce 2008 nám v jednom z mailů náš tehdy nový kamarád Palo ze Správy TANAPu
napsal, že bychom se měli seznámit s Magdou z muzea v Šumperku, kam jezdívá často na
přednášky a že je to velice aktivní botanička, že si určitě budeme rozumět. Něco podobného
napsal Magdě o nás. Nejdříve jsme si s Magdou vyměnili nějaký ten mail a Magda projevila
velký zájem o naše aktivity ve prospěch kamzíků v Jeseníkách. Dali jsme ji vědět, že budeme
propagovat kamzíky v dubnu 2010 na přehlídce ulovených trofejí za rok 2009 v šumperském
okrese v Rapotíně. Přijela za námi osobně, dali jsme si kafe a vyložili na stůl „karty“ o naší
práci. Od té doby mezi námi probíhala další e-mailová korespondence a aktivní nabídka na
setkání s panem Koutným, bývalým hajným, který pamatoval, jak odchytávali kamzíky pro
jejich vysazení ve Velké Fatře. Poskytla nám materiály o odchytu kamzíků v Jeseníkách a
spolu s panem Koutným a Magdinou sestrou Zdenou nás jezdili podporovat na našich
aktivitách, spojených s blížícím se výročím 100 let vysazení kamzíků v Jeseníkách. A začala
nás zvát na své výstavy, které připravovala v domovském muzeu.
Přišel podzim 2011 a jednou na jednom ze setkání, jsem prozradil, že připravuji
výstavu ke 100. výročí vysazení kamzíků, že už na tom pracuji, že už mám připraveny texty
pro případnou knížku, ale hlavně že nemáme peníze na tisk větších formátů fotek a panelů.
Pamatuji si to jako dnes. Seděli jsme u ní v kanceláři, povídáme si o naší práci, popíjíme kafe
a najednou se zamyslela a povídá: „Počkejte, teď mne něco napadlo. My zatím nemáme plán
výstav na příští rok, nikdo ani nenavrhl, co bychom udělali. Vydržte!“ A odešla. Brzy se vrátila
a povídá: „Byla jsem u ředitelky, navrhla jsem ji na březen výstavu k výročí vysazení kamzíků
v Jeseníkách. Byla by to první připomínka 100 let vysazení kamzíků v Jeseníkách. Ředitelka
souhlasila a také souhlasila, aby naše výtvarnice na výstavě spolupracovala. Jsi schopen nám
dodat podklady k vytvoření a podílet se na této práci?“ To byl pro mne vodopád radostí.
Magda a výtvarnice Michaela Stuchlá Ing. Svobodová z muzea v Bruntále
Myšlenka byla na světě, a protože se hlavní oslavy měly konat na podzim 2012
v muzeu v Bruntále, bylo nutné do celé akce zapojit odpovědného pracovníka právě
z bruntálského zámku. Tak se stalo, že 22. listopadu 2011 se konala v Magdině kanceláři
porada, jak vše připravíme a zorganizujeme. Začala nezapomenutelná spolupráce s výtvarnicí
prostřednictvím e-mailu. Poslal jsem návrh, co by mělo být na panelu, Michaela zpracovala
jak uměla, a poslala mi své řešení k náhledu. Okamžitě jsem vše prošel, podal nebo nepodal
námitky a v půlce února 2012 byla nádherná výstava hotova a v tiskárně vytištěna. 24 panelů
formátu A1 řeší na 12 panelech historii kamzíků v Jeseníkách a na 12 panelech životní
3
projevy kamzíků. Výtvarně nádherně zpracováno. 1. března 2011 se v prostorách
šumperského muzea konala vernisáž výstavy ke 100. výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách.
Ukázka prvních dvou panelů
Lidí na vernisáži bylo jako máku, dokonce se jí účastnili nějací senátoři. Ale pro nás
bylo nejdůležitější, že přijeli přátelé z Tatranského národního parku, její ředitel Ing. Pavol
Majko, Ing. Pavel Ballo a Bc. Milan Ballo. Dlužno dodat, že výstava by nevznikla, kdyby mi
Milan neposkytl pro část výstavy o životních projevech kamzíků kromě mnoha odborných
fotografií i své fotografie z přírody. Všichni bychom se zase neobešli bez mailů, přes který
bylo možno úžasně spolupracovat a reagovat v podstatě okamžitě. Vše toto přispělo ke
zdárnému konci vyhotovení nejen výstavy, ale i při tvorbě videí o historii a životních
projevech kamzičí zvěře. Znovu opakuji, že tato spolupráce byla úžasná, fantastická,
neopakovatelná. Samozřejmě Magda nestála stranou, ale svými připomínkami, osobní účastí
a radami mnoho věcí vylepšila.
Setkání slovenské Správy TANAPu s námi na vernisáži výstavy
4
Magda, ředitelka muzea v Šumperku PhDr.
Marie Gronychová a ředitel Správy TANAPu Ing.
Pavol Majko při vernisáži výstavy
Palo Ballo s Magdou
při vernisáži výstavy
Výstava proběhla a opět při jedné z debat se opakovalo něco, co bylo na začátku
vzniku spolupráce na výstavě. Zmínil jsem se, že mám připraveno vše pro vydání knihy
v duchu celé výstavy. Opět to byla Magda, která si najednou uvědomila, že muzeum vydává
ročně jednu knihu a že by to mohla být právě kniha ke 100. výročí oslav vysazení kamzíků.
Scénář stejný jako na podzim, zašla za ředitelkou a dokázala ji přesvědčit. Proběhla druhá
obdobná spolupráce mezi námi a výtvarnicí, kniha spatřilo světlo světa, bohužel stala se na
poslední chvíli smůla, která přispěla k tomu, že kniha vyšla z tiskárny dva dny po ukončení
Mezinárodní konference ke 100. výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách. Nedostala se tak do
rukou všech odborníků, kteří byli účastníky konference a pro které byla kniha hlavně
vytvořena. Velká, velká škoda. Dodnes ji je možné v muzeu zakoupit nebo si i objednat.
Plakát o konání výstavy Kniha, která vyšla na náklady muzea
5
Ale tím naše spolupráce neskončila, protože hned na vernisáži Magda prohlásila, že
rok 2012 je rokem tetřeva hlušce a věděla, že už připravuji výstavu a film o tomto krásném
ptákovi a že by bylo dobré, kdyby ještě ve stejném roce proběhla v muzeu výstava. Já s tím
neměl problém, ale problém nastal Magdě. Ředitelka výstavu podpořila, ale tentokrát nedala
souhlas k tomu, aby výtvarnice se na této výstavě podílela. Magda to nevzdala. Času bylo do
září málo a tak se do výstavy pustila sama a já jsem slíbil dokončit do vernisáže připravovaný
film. Shodou náhod její dobrý známý, který pracoval na Lesním závodě v Loučné s jejím
otcem, v té době organizoval výjezdy do tetřeví odchovny v Polsku nedaleko Jablunkova. Aby
Magda získala co nejvíc znalostí pro tvorbu výstavy, přijala pozvání k účasti, získala další
vědomosti o tetřevech a hlavně navázala spolupráci s vedoucím odchovny Ing. Zenonem
Rzoncem. K vytvoření výstavy jsem jí poskytl dost podkladů, další si vyhledala jinde a tak
vznikla její výstava Tetřev hlušec, pták roku 2012. A připravila bohatý program pro účastníky
vernisáže. V rámci vernisáže vystoupilo několik řečníků a pak Ing. Rzonca seznámil přítomné
o významu navrácení tetřevů do přírody nejen Polska a v poslední části byl promítnut náš
film Tetřev hlušec, v němž se hovoří o životních projevech tohoto nádherného a pomalu
z přírody mizejícího ptáka. Vernisáž i výstava sklidila mezi účastníky obrovský úspěch.
Výsledek práce Magdy na výstavě Výstavu doprovázely muzejní preparáty
Magda zahajuje vernisáž Beseda s Ing. Rzoncem a promítnutí
videofilmu Tetřev hlušec
Magda s nejbližšími přáteli výstavy
Zleva: Josef Beran, Pavel Sztwiertnia, Milena Hamerská (Jiří Pecháček), Magda, Liběna
Beranová, Zdena Jordanová a Ing. Zenon Rzonca
6
Z pohledu Míly a mne nemohu se nezmínit alespoň o jednom ryze soukromém
setkání na lovecké chatě Furmanka v revíru opravdového přítele Magdy a Zdeny revírníka
Jiřího Šikla. Toto setkání inicioval Ing. Pavel Sztwiertnia z Třince v roce 2018, který svého času
sloužil na Lesním závodě Státních lesů v Loučné nad Desnou jak s Jiřím Šiklem, tak i s otcem
obou jmenovaných žen, s lesníkem Ladislavem Pěnčíkem a neustále je se všemi v kontaktu.
Účastnil se ho také Ing. Zenon Rzonca z tetřeví odchovny v Polsku a večer prožitý v tomto
kolektivu se nám hluboce vryl do paměti. Tehdy jsme se také dověděli, že revír lesníka
Pěnčíka je srdeční záležitostí obou jeho dcer do dnešních dnů. Zřejmě pobyty v lesích
Jeseníků následně inspiroval Zdenu Jordanovou k vytvoření neuvěřitelného souboru nejdříve
loveckých chat, jejich fotografií a dokumentů, v Jeseníkách a později rozšířeného o další
chaty v Beskydech a snad v celé severní Moravě a Slezsku. I na této práci se Magda přímo i
nepřímo podílela a Zdenu podporovala.
Pavel Sztwiertnia Magda
Magda, Zenon a Jura Šikl Nádherný večer na chatě Furmanka
Vzpomněl jsem tři výstavy, na kterých jsme se přímo podíleli a měli při tom možnost
seznámit se zblízka s prací Magdy, jejím přístupem a hlavně zapálením pro věc. Nebylo to
vše, co jsme spolu vytvořili. Nezmínil jsem na příklad přednášku o historii kamzíků, snahu
Magdy dohledat podklady o rozšíření této zvěře v minulosti ve zdejším regionu. Nesmím
zapomenout ani na její nezměrné úsilí vynaložené za účelem založení sbírky klasické i
digitální fotografie kamzíků a další s tím související aktivity.
Měli jsme možnost se zúčastnit na více výstavách, jejichž byla kurátorkou a ze kterých
vyzařovala její práce a její duše. Jezdívala se svou partou, Zdenou, Jurou a Zdeňkem Dratvou
na akce Oty Bouzka a nás dvou do Střechy ve Vrbně pod Pradědem. Nedokážu vyjádřit slovy
její nadšení a zápal pro práci, určenou lidem. Byla svou profesí botaničkou, ale její aktivity ve
prospěch šumperského muzea nebyly omezeny jen na její profesi. Nebyla v muzeu jen
botaničkou, ale skutečně jedním slovem řečeno muzeoložkou, jakých bývá málo. A měli jsme
i možnost poznat Magdu jako výbornou partnerku manžela a matku jejich dětí. Snad těch pár
slov, zde napsaných, alespoň trochu připomnělo tu krásnou duši naši Magdy Zmrhalové.
7
Poslední fotografie s Magdou, kterou mám
uloženu v archivu. Pochází z 15.června 2019
a byla pořízena před chatou Hubertkou u
Františkovy myslivny. Kdo by si tehdy
pomyslil, že nás přesně za rok opustí navždy.
Čest její památce.

RNDr. Magda Zmrhalová pro tisk (1).pdf (3,9 MB)

Tyto stránky jsou originálním produktem autorky, horami, lesy a loveckými chatami posedlé, 
NESLOUŽÍ KE ZPROSTŘEDKOVÁNÍ UBYTOVÁNÍ.
Zprostředkovatelem ubytování na chatách ve svém vlastnictví jsou Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Více informací zde: eshop.alsol.cz/

Vytvořeno službou Webnode