Síla zaklínadla

Hrubý Jeseník, režijní honitba lesního závodu Loučná nad Desnou, sedmdesátá léta 20. stol.

                                                                                                     Motto:
                                                                                                     Síla záklínadla může
                                                                                                     mnohdy ledacos ovlivnit…

     Jelení říje se blížila ke svému vrcholu. Na našem polesí jsme tehdy očekávali příjezd velmi významného loveckého hosta. Tento muž v té době zastával na ÚV KSČ funkci předsedy revizní komise a náš ředitel byl jeho chráněncem.

     Brzy však vyšlo najevo, že lovecký host si dosud neosvojil zásady střelby ze své kulovnice, kterou dostal jako dar ke svým padesátinám. Teprve poté, co na loveckých pochůzkách postupně chybil dva srnce, se ukázalo, že mu dělá značné nesnáze zamíření pomocí puškohledu. Musel si zvyknout na to, že je bezpodmínečně nutné, aby před výstřelem viděl celé zorné pole tohoto zaměřovače. Tuto zásadu předtím neznal, a to bylo příčinou zmíněných loveckých nezdarů, ze kterých byl náš pan řídící celý nesvůj.

     Prostorný otevřený posed s trojúhelníkovou podlahou stál na okraji svažité paseky porostlé bukem. Okraje tohoto přírodního jeviště lemovaly houštiny ve stadiu mlazin, které poskytovaly zvěři bezpečný úkryt. Posed měl naštěstí velmi solidní konstrukci, protože se na něm během dnešního odpoledne uvelebily tři tělnaté osoby. V roli loveckého průvodce tady trůnil hřmotný Jindřich, zvaný Drobeček, dále tu byl zavalitý lovecký host a jeho korpulentní manželka.

     Byl sobotní večer. Už se hodně zešeřilo, když do okraje paseky ve čtyřiatřicítce, jak jsme říkávali bývalému oddělení 34, vytáhl z houštiny po jejich pravici silný, oboustranně korunový jelen. Jindřich ho krátce obeznal triedrem jako odstřelového a šeptem dal hostovi pokyn ke střelbě. Nebylo na co čekat. Světla teď ubývalo každou minutou. Host si svoji výkonnou kulovnici připravil k ráně, pečlivě zamířil a vypálil. Hluk výstřelu zaburácel do daleka.  Jelen sebou výrazně trhl, přičemž značil zásah na komoru, avšak na nástřelu nezůstal. Odskočil a zmizel v bukové mlazině vpravo od posedu.

     Ještě nedozněl hřmot kulového výstřelu, když se na otevřené kazatelně začaly dít nebývalé věci. Manželka loveckého hosta se našemu střelci vrhla kolem krku a začala ho líbat. Celou tuto svoji produkci doprovázela nadšenými výkřiky: „Tatínku, ty střelils jelena!!!“

     Drobeček se po celou dobu jejího třeštění, kdy zmíněný posed měl chvílemi snahu se rozkymácet, snažil upnout na jedinou věc. Tou byl odhad, kam zasažený kus směřuje. K tomu mohl robustnímu průvodci dopomoci jedině sluch. Zvuky výrazného lámání, které se v mlazině po pravici od posedu postupně vzdalovaly, byly však sporadicky překrývány nadšeným křikem hostovy ženy. Z toho, co se mu podařilo zaslechnout, usoudil, že postřelený jelen směřuje bukovou mlazinou po spádnici dolů.

     Když se situace uklidnila, dostalo se Jindrovi nového úkolu. Musel doprovodit tělnatou paní až k místu, kde měli zaparkovaný vůz. Opatrně slezli z posedu dolů a vydali se proti svahu. Šťastný střelec měl dost práce sám se sebou a svojí kulovnicí. Poté, co ušli necelých dvěstě metrů, nasedli do auta a rozjeli se k Uhlířské chatě, kde byli ubytováni.

     Tady se všichni přítomní uvelebili k večernímu posezení a k rekapitulaci dnešních loveckých zážitků. Neměli k dispozici vhodného psa, proto se na závěr debaty shodli na tom, že dosled korunáče odloží až na ráno příštího dne.

     Jitro ukázalo, že postřelený jelen odešel po vrstevnici hustou bučinou v hodně zvlněném terénu doprava. Pak pokračoval kousek po spádnici a zhruba po padesáti metrech od nástřelu zhasl. Lovecký průvodce kus vyvrhl a hlavu s parožím mu oddělil od trupu. Trofej pak dopravil na loveckou chatu. Jakožto milovník zlomyslných legrácek ji však ukryl za kůlničkou na dříví, takže příchozí ji nemohl ze sousední svážnice zahlédnout.

     Dá se říci, že tam byla umístěna záměrně, za účelem částečného utajení. Jindřich i úspěšný střelec se nyní posilnili několika pohárky alkoholu a oba byli zakrátko v dobrém rozmaru.

     Přítomní stáli před chatou, když zaslechli zvuk motoru přijíždějícího osobního auta. V těchto místech vedla lesní cesta téměř po vrstevnici, vozidlo tu tedy nemuselo překonávat žádné stoupání. Pokud se více nepřiblížilo k chatě, jeho příjezd se dal snadno přeslechnout. Pojednou si přítomní hosté povšimli, že právě přijel ředitel.

     Nedočkavý Krakonoš vystoupil z auta a hned se zeptal přítomných na výsledek včerejšího lovu. Slova se ujal Drobeček, který mu poměrně upejpavým způsobem sdělil, že mají uloveného jelena. Netrpělivý ředitel se samozřejmě chtěl dovědět víc, proto naléhal na Jindru, aby mu trofej popsal přesněji.

     Mluvčí, jindy tak řečný, byl však tentokrát poněkud skoupý na slovo, což pana řídícího ještě více znervóznilo. Byl ochoten upřesnit akorát to, že včera ulovili nádherného jelena. Muže s černým plnovousem to však dopálilo ještě víc, přestal se ovládat, načež svým hromovým basem zabouřil:

     „Tož nádherná může být jenom ceckatá baba. Ale jelen, je buď slabý, průměrný, kapitální nebo superkapitální!“

     Poněkud ovíněný Jindřich konečně pochopil, že i napínání pana direktora má svoje meze a pozval příchozího k obhlídce trofeje. Ředitel obešel dřevník a při pohledu na paroží si teprve nyní spokojeně promnul svůj ukázkový plnovous. Pak si nechal nalít pohárek kořalky a již v pohodě si s ostatními připil na LOVU ZDAR.

     Dlužno dodat, že celá příhoda mohla mít pro personál polesí nepříjemnou dohru, ale neměla. Organizace Interlov, která ulovenou zvěřinu vykupovala, poslala s určitým časovým odstupem na direkci lesního závodu dopis, že zvěřina, kterou převzali, je znehodnocena zapařením. V důsledku této skutečnosti nyní požadují po dodavateli finanční náhradu.

     Náš pan řídící vyřešil celou věc šalamounsky. Vložil zmíněný dopis do další obálky adresované fořtovi s poznámkou, že mu tuto záležitost předává k vyřízení.

     Polesný posléze dostal spásný nápad. Napsal dopis adresovaný Interlovu v tom smyslu, že zvěř ulovil vysoký funkcionář ÚV KSČ a že si řidič jejich podniku přijel pro jelena uloveného v sobotu až v pondělí ráno.

     Tato formulace zabrala lépe nežli zaklínadlo ABRAKADABRA, protože žádnou další obsílku už organizace Interlov našemu zaměstnavateli neposlala…


Povídka publikována s nejlaskavějším svolením jejího autora Pavla Sztwiertni.

 

Tyto stránky jsou originálním produktem autorky, horami, lesy a loveckými chatami posedlé, 
NESLOUŽÍ KE ZPROSTŘEDKOVÁNÍ UBYTOVÁNÍ.
Zprostředkovatelem ubytování na chatách ve svém vlastnictví jsou Arcibiskupské lesy a statky Olomouc s.r.o. Více informací zde: eshop.alsol.cz/

Vytvořeno službou Webnode