Moc me potesilo si prohlednout tuto web-stranku. Po 30 letech zivota v zahranici clovek zjistuje, jak jeste malo o svem rodnem kraji vi. Mnoho techto krasnych mist jsou mi nezname a snad se toho dockam, je jednou v budoucnosti navstivit. Clovek nikdy nevi, kam se na sklonku zivota jednou uchyli. Vetsinou nachazi smysl prave tam, odkud vysel.
Plne se take ztotoznuji s myslenkou tykajici se historie tohoto kraje. O teto historii jsme jako deti malo slyseli. Tehdy dospeli lide se casto o historii malo zajimali spise je jen zajimala pritomnost a budoucnost. Proto si mnoho veci nevazili a kolikrat nemeli k ruznym hodnotam vztah, ktere ale byly prave budovany generacemi predtim. Tyto generace byly pro ne cizi lide, ktere nikdy nevideli a take k tomu nemeli prilezitost se s nimi osobne setkat. Ale takova uz nekdy byva historie, tvorena politikou a valkou. Az snad ta druha a treti generace najde zase nejakou postupnost v budovani hodnot pro dalsi generace a vice si vazit tech hodnot a mist, ktere byly vybudovany prave nam neznamymi generacemi. K tomu patri castecne i tyto krasne chaty a mista v Jesenikach. Moc si toho vazim, ze tyto zajimava mista najdou znovu obnovu a zverejneni jejich historickych hodnot. Tim se uceli i historicky pohled na tento kraj pro nove generace.

Zdenku, tvůj příspěvek představuje další, jiný úhel pohledu. Vyjádřit se k němu pár větami mi nejde. Mám načtenu spoustu vzpomínek původních odsunutých obyvatel a okamžitě se mi vybavily. Dokážeme-li odstranit naprogramování získané vzděláním, výchovou, oprostíme-li se od vlastního ega, snad jen pak dokážeme použít vhled a schopnost vcítit se do mysli původních obyvatel, když opouštěli milované Jeseníky (zkusme si jen představit, že bychom byli na jejich místě). Stopy jejich poctivé práce nesou i Jeseníky - v podobě chodníků, loveckých chat, … A právě z tohoto hlediska považuji za etické zachovat tu krásu, tu krásu v její opuštěnosti...

Milá Zdeni ,jednoznačně musíš vydat knihu. Ne všichni mají možnot sdílet tuto krásu na internetu a potěšila bys nepředstavitelné množství lidí, kteří by touto knihou mohli obdarovávat ostatní.

Zlatuš,
na knihu to zatím není. Chybí informace, systém, zatím je to takový chaos a opravdu povrchní. Ale kdoví, třeba jednou v důchodu... :-), to se ještě načekáme :-), pokud se vůbec dočkáme :-) ...

Dobrý den, svým albem chat jste mi připomněla některé krásné zážitky z dětství, které jsem strávila jako dcera polesného Ing. Josefa Šplíchala na polesí v Karlově pod Pradědem. Díky " zeleným kořenům" jsem vystudovala lesařinu a provdala se do lesácké rodiny ve vedlejším údolí Jeseníků - Vrbna pod Pradědem. Pracuji u Lesů ČR v Šumperku a tak jsem poznala další část Jeseníků. Většinu chat z vaší kartotéky znám, některé ještě chybí. Například tzv. Goeringova chata na úbočí Velkého kotle, Sokolí chata z videlské strany a další. Snad se mi podaří je v dohledné době navštívit a doplnit váš seznam.
Díky za zachycení unikátní atmosféry některých loveckých chat, víc a víc nám zvětrává a mění se na komerční zápach :-)
Hana Komárková
P.S.
Silonova chata se jmenuje podle lesního rady Jiřího Slona, který si upravil příjmení na pro něj přijatelnější: Silon. Vím to od tchána, který pracoval od poválečných let až do svého důchodového věku na polesí Vidly a měl chatu na revíru. Dodnes ve Vidlích žije a jeho vzpomínky by vydaly na několik knih :-).