Milá Hani, jsem ráda, že jste se mi ozvala. Děkuji vám za informaci o panu Slonovi. Snad se někdo ozve a sdělí mi, kdo byl pan Háša, pan Duras, pan Opletal, Vilém,... Je ještě hodně chat, které mám v plánu vyhledat a doplnit. Chybí mi celé pásmo Orlíku, chata Rudohorka, Keprník, Opletalova chata, Vilémova chata a další. Jsem za to ráda, protože mám pořád nové cíle. Je pořád co poznávat. Do výletů zapojuji už celé příbuzenstvo a zažíváme spoustu dobrodružství. Není totiž vždy snadné chatu nalézt. Za jakékoli další informace vám budu nesmírně vděčna... P.S. Göringovku jste přehlédla.

Kdysi dávno jsem navštívil starého lesníka a on lecos povídal o loveckých chatách. Vzpomínám, že o Opletalce říkal, že nese jméno po prvním prvorepublikovém řediteli st. lesů Dr. Opletalovi.
Wikipedie praví:
Prof. Ing. Josef Opletal (20. listopad 1863 Studenec (Čelechovice na Hané) – 18. prosinec 1953 Brno) byl významný český lesník.
Vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, poté krátce působil v praxi Ratajích nad Sázavou, později dlouhodobě v Bukovině. V roce 1919 nabídl své služby Československé republice. Působil jako ředitel státních lesů a statků v Banské Bystrici. Od roku 1921 pracoval ve funkci generální ředitel státních lesů a statků v Praze. Rezignoval na funkci poté, co se střetl se státní byrokracií, která prosazovala prodej dřeva dřevařským společnostem na základě dlouhodobých smluv. Poté přešel na lesnickou fakultu v Brně, kde pracoval jako profesor lesní těžby a technologie. Dále byl zvolen děkanem fakulty a rektorem Vysoké školy zemědělské a byl mu udělen čestný doktorát technických věd. Světovou proslulost získal prací o lesním dopravnictví (1913), která byla oceněna několika rakouskými a rumunskými řády. Zajímavou památkou na jeho působení je i Lesnický Slavín, který vybudoval v lesích Školního lesního statku Křtiny u Brna.
Zdravím a přeji mnoho hezkých a úspěšných lovů starých chat. vojta

Všichni máme doma teplou vodu, ledničku myčku,.. Dokonce za nás začínají vysávat robotické vysavyče. V létě jezdíme do ciziny k moři, v zimě lyžujeme v Alpách. Díky internetu není problém zjistit co se právě děje u protinožců. Ale o naši historii, kulturu a přírodu se pomalu ale jistě přestáváme zajímat. Díky tomuto nádhernému a dechberoucímu webu si alespoň minimálně dokáži představit jakou krásu máme u nás na dosah.

Zdeni, tohle je jeden z mnoha důkazů o tvé nikdy nevyprchatelné lásce k přírodě. Kéž by každý z nás měl z ní aspoň kousek!
Je mi velkou ctí se s tebou kamarádit. Děkuji moje drahá přítelkyně.
Lenka

PS: Těším se na povídání o Alešově chatě. Vše mně můžeš povykládat třeba cestou k ní.

Leni, už jsem text k "mé"chatě doplnila. A samozřejmě jsem už zjistila, kolik tam toho chybí. Např. že na původních trámech byl napsán letopočet 1871. I ta "moje" chata má svou historii. Srdce mi krvácí, když vidím s jakou lehkostí necháváme chátrat díla původních stavitelů... Na společnou cestu k ní se těším :-).

... a co víc psát?