Milá Zdeni ,jednoznačně musíš vydat knihu. Ne všichni mají možnot sdílet tuto krásu na internetu a potěšila bys nepředstavitelné množství lidí, kteří by touto knihou mohli obdarovávat ostatní.

Kdysi dávno jsem navštívil starého lesníka a on lecos povídal o loveckých chatách. Vzpomínám, že o Opletalce říkal, že nese jméno po prvním prvorepublikovém řediteli st. lesů Dr. Opletalovi.
Wikipedie praví:
Prof. Ing. Josef Opletal (20. listopad 1863 Studenec (Čelechovice na Hané) – 18. prosinec 1953 Brno) byl významný český lesník.
Vystudoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, poté krátce působil v praxi Ratajích nad Sázavou, později dlouhodobě v Bukovině. V roce 1919 nabídl své služby Československé republice. Působil jako ředitel státních lesů a statků v Banské Bystrici. Od roku 1921 pracoval ve funkci generální ředitel státních lesů a statků v Praze. Rezignoval na funkci poté, co se střetl se státní byrokracií, která prosazovala prodej dřeva dřevařským společnostem na základě dlouhodobých smluv. Poté přešel na lesnickou fakultu v Brně, kde pracoval jako profesor lesní těžby a technologie. Dále byl zvolen děkanem fakulty a rektorem Vysoké školy zemědělské a byl mu udělen čestný doktorát technických věd. Světovou proslulost získal prací o lesním dopravnictví (1913), která byla oceněna několika rakouskými a rumunskými řády. Zajímavou památkou na jeho působení je i Lesnický Slavín, který vybudoval v lesích Školního lesního statku Křtiny u Brna.
Zdravím a přeji mnoho hezkých a úspěšných lovů starých chat. vojta

Milá Hani, jsem ráda, že jste se mi ozvala. Děkuji vám za informaci o panu Slonovi. Snad se někdo ozve a sdělí mi, kdo byl pan Háša, pan Duras, pan Opletal, Vilém,... Je ještě hodně chat, které mám v plánu vyhledat a doplnit. Chybí mi celé pásmo Orlíku, chata Rudohorka, Keprník, Opletalova chata, Vilémova chata a další. Jsem za to ráda, protože mám pořád nové cíle. Je pořád co poznávat. Do výletů zapojuji už celé příbuzenstvo a zažíváme spoustu dobrodružství. Není totiž vždy snadné chatu nalézt. Za jakékoli další informace vám budu nesmírně vděčna... P.S. Göringovku jste přehlédla.

Dobrý den, svým albem chat jste mi připomněla některé krásné zážitky z dětství, které jsem strávila jako dcera polesného Ing. Josefa Šplíchala na polesí v Karlově pod Pradědem. Díky " zeleným kořenům" jsem vystudovala lesařinu a provdala se do lesácké rodiny ve vedlejším údolí Jeseníků - Vrbna pod Pradědem. Pracuji u Lesů ČR v Šumperku a tak jsem poznala další část Jeseníků. Většinu chat z vaší kartotéky znám, některé ještě chybí. Například tzv. Goeringova chata na úbočí Velkého kotle, Sokolí chata z videlské strany a další. Snad se mi podaří je v dohledné době navštívit a doplnit váš seznam.
Díky za zachycení unikátní atmosféry některých loveckých chat, víc a víc nám zvětrává a mění se na komerční zápach :-)
Hana Komárková
P.S.
Silonova chata se jmenuje podle lesního rady Jiřího Slona, který si upravil příjmení na pro něj přijatelnější: Silon. Vím to od tchána, který pracoval od poválečných let až do svého důchodového věku na polesí Vidly a měl chatu na revíru. Dodnes ve Vidlích žije a jeho vzpomínky by vydaly na několik knih :-).

Leni, už jsem text k "mé"chatě doplnila. A samozřejmě jsem už zjistila, kolik tam toho chybí. Např. že na původních trámech byl napsán letopočet 1871. I ta "moje" chata má svou historii. Srdce mi krvácí, když vidím s jakou lehkostí necháváme chátrat díla původních stavitelů... Na společnou cestu k ní se těším :-).